Simona Bohatá (1965) prožila dětství ve Strašnicích. Za zásadní považuje léta dospívání na Žižkově, který ji ovlivnil stejně jako pražská hudební a divadelní scéna osmdesátých let. Dlouhá léta psala „do šuplíku“, mimo jiné i písňové texty. Před sedmnácti lety se s rodinou odstěhovala z Prahy a nyní žije v malé vesnici blízko Jindřichova Hradce. Je vdaná, má dvě děti. Své dětství a dospívání popsala s lehce ironickým nadhledem v knize Máňa a my druzí (2017).
Jitka Kahounová je intepretka, které hlína uvízla v srdci. Jitka má vlastní dílnu ve Vrčni. Baví ji zejména zprostředkovávat zážitky s hlínou dalším zájemcům a dětem. Zatímco má Jitka ruce plné hlíny, poslouchá audioknihy. Jednoho dne ji napadlo, že by večer mohla po práci sama nějakou nahrát. A to byl dobrý nápad.